Často se na mě obracíte, abych Vás naučila Hormonální jógu. Proto vnímám, že je správný čas pro tento "coming out" :-) a vysvětlení proč neučím Hormonální jógovou terapii.
Dlouhou dobu jsem si chodila " k Józe" (včetně Meditací) pro pomoc, pro lék. Ulevit si od bolesti v těle, zapomenout, odpočinout, "přijít na jiné myšlenky". Chodila jsem si "brát", abych žila a dávala. Do tohoto přibližně patnáctiletého období patřila i praxe a výuka Hormonální jógové terapie. Pak v mém životě nastalo období, kdy mě tělo zastavilo a nebylo možné vykonávat pohyb a fyzicky cvičit. A co teď? Přemýšleli jste někdy, jak být v Józe, když tělo nemůže cvičit, nemůžete se pohnout? Mám si o józe číst? Dělat dechové techniky? V mysli je ještě o to víc pohybu a klid je v takovém okamžiku někde v nekonečnu....
A dostala jsem tak v životě další lekce JÓGY. DĚKUJI za ně. Proto jsem přestala učit systém Hormonální jógové terapie a techniky v ní obsažené - jak dýchat, jak správně "dělat" jogové pozice, jak relaxovat, jak "vést světlo"...... Proč? Vznikala jasná Poznání, že to nejsem já, kdo dělá dýchání, meditaci.... Meditaci nezařídíme, Meditace vznikne nebo nevznikne a my nejsme ten, kdo rozhodne, zda vznikne. Dýchání probíhá a není dobré jej rozumem vést. Bhastriku v hormonálce vykonávat a počítat, nebo silou svalů pracovat s bandhami. To není dobré. Není správné rozhodnout se a "vést" dech, pránu, Světlo.... Správné je poznat sebe, uřídit pozornost, uřídit sebe. Pravdivě. Poznat nejen hrubé tělo. Mít u sebe rozpoznané pránické tělo, pránické pohyby. Vědět jak u sebe fungují emoce a jak s nimi v těle pracovat, aniž bychom je chtěním měnili. Poznat sebe prostřednictvím smyslů, prostřednictvím rozpoznávání tamasu, radžasu, sattvy... všeho, co je dočasné a měnné. Jasně u sebe rozlišovat, co to přináší/odnáší.
Na základě svých zkušeností učím vnímání fyzického těla (bez představ, v jasnosti) a vnímání dechového pohybu (který probíhá bez našeho konání). Vedu k práci se sebou, k vědomému stavu sebe, k všímání si a rozlišování. Změnil se mi pohled na Jógu. Myslela jsem si, že díky Józe už nebudu nemocná, vyčerpaná, naštvaná.....nebo aspoň míň :-))) já vím jsem úplně b..á.
“Jóga nás vede k sobě. Vede nás k tomu takovým způsobem, že nedělám, aby to bylo lepší, zjišťuji, jaký ten stav je teď, v jakém stavu jsem já. To neznamená, že už nikdy nebudeme unavení, nemocní, smutní, kulhat :-) nebo že se změní svět okolo nás.... to nám Jóga nezařídí. Jóga nám zařídí vypořádat se s tím nepohodlím, které vyvstává, ale ne že se to nestane."
Často mi lidé ze začátku říkají, že "tomu vůbec nerozumí". Naprosto to chápu a souzním. Jóga se na nás valí různými kanály, sítěmi, knihami především jako "fyzické cvičení" nebo filozofie. Máme někde hluboko zažité, že Jóga je o pohybu. Učení Jógy však vede k jedinému - zastavení pohybu. To neznamená, že už nikdy neudělám jógovou polohu. To vůbec. Jóga má vést k Sobě a poloha v Józe je jako auto, dopravní prostředek, kterým dosahujete místa, kam se máte dostat. Poloha v Józe má být stabilní, pevná a pohodlná. Proto je vhodné rozlišit stav před polohou, v poloze a po ukončení polohy. A to vždy tak, jako by to bylo dnes/teď poprvé :-) Jak to udělat, když v sestavě (hormonálka) je více než 20 ásán a za 35 minut máte mít hotovo včetně relaxace :-))) Mysl se naučí sestavu jako básničku a jede. Týden, měsíc, rok, déle a protože rozhodně pravidelnost je velký léčitel a "já, které věří" ještě větší, tak to nějakou dobu bude fungovat podobně jako funguje dobré zdravotní cvičení. Proto již neučím hormonálku. Učím Jógu a učím se Józe. Děkuji, že je mi to umožněno.
Ať se nám daří!
Zuzka Bergerová
